WAULT

Wealth manager je finanční odborník, který poskytuje komplexní služby správy majetku pro bohaté jednotlivce nebo rodiny. Zaměřuje se na investiční plánování, ochranu majetku, důchodové zabezpečení, daňové optimalizace a dědické plánování. Cílem je dlouhodobé zhodnocování a ochrana klientova majetku.

Yield je finanční ukazatel, který měří výnos z investice v procentech. Může se vztahovat na různé typy investic, jako jsou akcie, dluhopisy nebo nemovitosti. Yield se vypočítá jako roční výnos z investice (například úroky nebo dividendy) vydělený její aktuální cenou nebo hodnotou. Například dividendový výnos (dividend yield) u akcií se vypočítá jako roční dividenda na akcii děleno aktuální cena akcie. Yield poskytuje investorům představu o tom, jaký výnos mohou z investice očekávat, a je důležitým faktorem při porovnávání různých investičních příležitostí.

YTD (year-to-date) je ukazatel, který měří výkon investice, finančního aktiva nebo portfolia od začátku aktuálního kalendářního roku až po aktuální datum. YTD poskytuje přehled o tom, jak se investice vyvíjela v průběhu roku, bez ohledu na sezónní nebo krátkodobé výkyvy. Tento ukazatel je užitečný pro sledování a porovnávání výkonnosti investic a rozpočtových plánů v průběhu roku.

YTM (yield to maturity) je ukazatel, který vyjadřuje celkový výnos, který investor získá z dluhopisu, pokud jej drží až do jeho splatnosti. YTM zohledňuje všechny budoucí úrokové platby (kupony), které dluhopis vyplácí, jakož i jeho aktuální cenu a nominální hodnotu. Tento ukazatel je vyjádřen jako roční procentní výnos. YTM pomáhá investorům pochopit, jaký bude skutečný výnos z dluhopisu, pokud ho budou držet až do konce splatnosti, a je užitečný při porovnávání různých dluhopisů s různými podmínkami a různými výšemi kupónů.

Anglický pojem hedging znamená v překladu krytí nebo také ochranu. V prostředí finančních trhů a investic se hedgingem myslí zajištění proti riziku poklesu ceny aktiva, do kterého investujeme. V praxi se hedging aplikuje nejčastěji tak, že pokud investor nakoupí (long) např. ETF na S&P 500, tedy spekuluje na růst ceny tohoto podkladového aktiva a hodlá ho držet dlouhodobě, otevře si k tomu ještě opačnou pozici (short) např. skrze futures kontrakty na S&P 500. Pokud bude trh krátkodobě klesat, ztrátu na původní (long) pozici mu částečně vykryje zisk z druhé (short) pozice. Proto se o hedgingu mluví jako o jisté formě pojištění – není totiž zadarmo, investor za něj platí formou určitých poplatků, a tudíž si snižuje celkový možný výnos za to, že limituje riziko.

K hedgingu investoři nejčastěji používají tzv. finanční deriváty (jako např. již zmíněné futures, opce apod.), které mají nějakou přímou vazbu (pozitivní či negativní korelaci) s daným aktivem, do kterého investor zainvestoval a které si chce hedgingem zajistit. Při hedgingu je potřeba rozumnět tzv. deltě. Ta totiž určuje, o kolik se změní cena daného derivátu, který jsme se rozhodli využít pro hedging, když se změní cena podkladového aktiva o jeden dolar.