Emitent

EPS, z anglického earnings per share, znamená zisk na akcii. Tento ukazatel říká, jaká část čistého zisku společnosti připadá na jednu vydanou akcii.

EPS patří mezi základní ukazatele používané při analýze akcií. Investorům pomáhá sledovat, jak se vyvíjí ziskovost firmy v přepočtu na jednu akcii. Rostoucí EPS může naznačovat zlepšující se hospodaření společnosti, vždy je ale potřeba dívat se i na širší kontext.

Výpočet EPS vychází z čistého zisku společnosti a počtu akcií v oběhu. V praxi se rozlišuje základní EPS, který pracuje se stávajícími akciemi, a zředěný EPS, který zohledňuje i možné budoucí akcie, například z opcí nebo konvertibilních nástrojů.

EPS se často používá také při výpočtu ukazatele price-to-earnings, zkráceně P/E, tedy poměru ceny akcie k zisku na akcii. Samotný EPS ale nestačí k posouzení atraktivity akcie. Důležité je sledovat také růst tržeb, marže, zadlužení, ocenění firmy, výhled odvětví a celkovou kvalitu jejího podnikání.

Equity (vlastní kapitál) je podíl vlastníka na aktivech společnosti po odečtení jejích závazků. Je to hodnota, kterou vlastní akcionáři nebo majitelé společnosti, a představuje rozdíl mezi celkovými aktivy a celkovými závazky společnosti. V kontextu akcií odráží equity hodnotu akcií vlastníka ve společnosti. V případě jednotlivců nebo domácností se equity může vztahovat k vlastnímu kapitálu v nemovitostech, tj. k hodnotě nemovitosti snížené o hypotéku nebo jiné závazky.

ESG (environmental, social, and governance) jsou kritéria, která hodnotí společnosti na základě jejich environmentálních, sociálních a správních postupů. Environmentální faktory se týkají vlivu společnosti na životní prostředí, například emisí skleníkových plynů, využívání přírodních zdrojů a odpadů. Sociální faktory se zaměřují na vztahy společnosti se zaměstnanci, zákazníky a komunitami, včetně pracovních podmínek, rovnosti a podpory rozmanitosti. Faktory správy a řízení se týkají způsobu řízení společnosti, včetně etiky, transparentnosti, řízení rizik a vedení. Investoři a společnosti při rozhodování o investicích stále více zohledňují kritéria ESG, protože tyto faktory mohou ovlivnit dlouhodobou udržitelnost a výkonnost společnosti.

ETF (exchange-traded fund), česky také burzovně obchodovaný fond, je investiční fond, který se obchoduje na burze podobně jako akcie. Obvykle obsahuje různé typy aktiv, například akcie, dluhopisy nebo komodity, a umožňuje investorům nakupovat a prodávat podíly během obchodních hodin.

Tyto fondy zajišťují investorům diverzifikaci, protože zahrnují portfolio různých investic, a tím pomáhají rozkládat riziko. Většina z nich zároveň sleduje vývoj konkrétního indexu, například akciového nebo dluhopisového trhu.

Velkou výhodou ETF je jejich likvidita, protože s podíly lze obchodovat kdykoli během dne. Ve srovnání s aktivně spravovanými fondy mají navíc obvykle nižší poplatky a na trhu existuje široká škála ETF zaměřených na různé trhy, sektory nebo investiční strategie. Díky své jednoduchosti jsou ETF oblíbené i pro pravidelné investování menších částek, protože umožňují investovat do širokého portfolia firem z celého světa.

Finanční deriváty jsou investiční nástroje, jejichž hodnota se odvíjí od vývoje jiného, takzvaného podkladového aktiva. Tím může být například akcie, dluhopis, komodita, měna, úroková sazba nebo celý akciový index.

Deriváty investorům umožňují obchodovat na vývoj ceny podkladového aktiva, aniž by ho museli přímo vlastnit. Mohou sloužit ke spekulaci na růst nebo pokles ceny, ale také k zajištění rizika, tedy hedgingu. Ten se využívá například při ochraně proti pohybu měnových kurzů, úrokových sazeb nebo cen komodit.

Mezi nejčastější finanční deriváty patří futures, forwardy, swapy a opce. Futures je standardizovaný kontrakt obchodovaný na burze, ve kterém se dvě strany zavazují koupit nebo prodat podkladové aktivum za předem stanovenou cenu k určitému datu v budoucnosti. Forward funguje podobně, ale sjednává se individuálně mimo burzu, a proto nabízí větší flexibilitu, zároveň však přináší vyšší riziko protistrany.

Swap je derivát, při kterém si dvě strany vyměňují peněžní toky nebo závazky podle předem dohodnutých podmínek. Typickým příkladem je úrokový swap, při kterém se vyměňuje fixní úroková sazba za pohyblivou, nebo měnový swap využívaný k řízení měnového rizika.

Obchodování s finančními deriváty vyžaduje dobré porozumění podkladovému aktivu i samotnému mechanismu derivátu. Jde o složitější nástroje spojené s vyšším rizikem, zejména pokud se při nich využívá finanční páka. Díky ní může investor ovládat pozici s hodnotou výrazně vyšší, než je jeho původní vklad, což zvyšuje nejen potenciální výnos, ale také možnou ztrátu. Právě proto deriváty využívají především zkušenější investoři, obchodníci nebo instituce, často jako součást širší investiční nebo zajišťovací strategie.