Sametovou revoluci z roku 1989 si každoročně připomínáme právě v listopadových dnech. Pro Slováky přinesla výrazné změny v ekonomice – a to i ve světě financí a investic. V aktuální analýze se Eva Sadovská, analytička WOOD & Company, podívala na to, jakými změnami na Slovensku prošlo spravování a zhodnocování finančních prostředků za posledních 36 let.
V analýze se dozvíte:
- Jak vypadal svět financí před revolucí ?
- Jakými změnami prošel za posledních 36 let ?
- Umí Češi spravovat a zhodnocovat své finanční prostředky ?
- Proč investiční potenciál nevyužíváme naplno ani více než tři dekády po revoluci ?
Jak vypadal svět financí před revolucí ?
Přístup k bankovním službám do roku 1989 nebyl tak jednoduchý jako dnes – poskytovalo je jen několik státních bank. Československo bylo před revolucí hotovostní ekonomikou. Lidé dostávali mzdy a platili účty v hotovosti. Výjimkou byly snad jen žirové účty, které později sloužily jako nástroj bezhotovostního placení (např. inkaso, nájemné, poplatky za telefon či pojistné). Mezi spořicími produkty byly oblíbené vkladní knížky, na které si lidé odkládali a spořili peníze, čímž si vytvářeli finanční rezervu. První bankomat nainstalovala Slovenská státní spořitelna až v roce 1989, což postupně otevřelo cestu k modernějším bankovním službám.
Tuzexové bony či cestovní doložky jsou už minulostí
Před rokem 1989 bylo cestování do zahraničí i přístup k cizí měně přísně regulované. Pokud někdo získal mzdu či dar v cizí měně, musel ji vyměnit za československé koruny nebo za tuzexové bony. Bony fungovaly jako paralelní měna a rychle si získaly popularitu – na černém trhu měly vyšší cenu než oficiální kurz a umožňovaly koupit nedostatkové zboží, od riflí a čokolád až po automobily.
Na zahraniční dovolenou nestačilo mít peníze. Občané potřebovali devizový příslib a cestovní doložku, jejichž vyřízení se mohlo táhnout celé měsíce. I proto byla dovolená v Jugoslávii či Rakousku výsadou, nikoli běžnou zkušeností. Zlom nastal po 17. listopadu 1989. Podmínky cestování do zahraničí se uvolnily, což zároveň zaplnilo pobočky bank obrovským davem lidí, kteří si chtěli vyměnit valuty na cestování.
Jaké možnosti máme dnes pro zhodnocování svých finančních prostředků? Využíváme je naplno?
V současnosti panuje v naší ekonomice už bezhotovostní platební styk. Běžné účty se staly nezbytnou součástí našich životů – dostáváme na ně výplatu, platíme z nich téměř vše prostřednictvím platebních karet, využíváme elektronické bankovnictví a když potřebujeme hotovost, vybíráme si ji prostřednictvím bankomatů. Velký pokrok v správě našich financí přinesly také smartphony. Neporovnatelně pestřejší je i portfolio spořicích produktů (termínované vklady, spořicí účty, stavební spoření či investiční životní pojištění).
O investování, tak jak ho známe dnes, nemohla být před revolucí ani řeč. Češi mají v současnosti pestrou škálu investičních příležitostí, jak zhodnotit své finanční prostředky. Za roky ověřené možnosti se považují investice do zlata či firemních akcií a dluhopisů. Mezi oblíbené nástroje patří podílové fondy, přičemž na popularitě získávají čím dál více realitní fondy. Na trhu se ale v posledních letech etablovaly i tzv. ETF (Exchange Traded Funds) či investice do kryptoměn. Z předrevolučního „jak uchránit úspory“ se tak postupně stává „jak zhodnotit kapitál“.
Faktem je, že české domácnosti nadále drží zbytečně velké množství peněz v hotovosti či na bankovních účtech (až 45 % z celkových finančních aktiv). V investování se tak vyspělejším ekonomikám EU stále díváme doslova na záda. Z celkových finančních aktiv tvoří investiční nástroje pouze 25 % a tento podíl se například za poslední desetiletí změnil jen minimálně. Ve většině ekonomik EU dlouhodobě investice převažují nad hotovostí a vklady.
Co nám brání investovat více a co by mohlo pomoci?
Brzdou mohou být slabší znalosti Čechů ohledně investic. Index investiční gramotnosti (IIG) dosáhl loni v Česku hodnoty 94,4. Šlo o nejnižší úroveň za poslední 4 roky a dlouhodobě jsme na tom hůře i ve srovnání s Slovenskem.
Další specifickou črtou českých domácností je bydlení ve vlastním – podle dat Eurostatu u nás bydlí ve vlastní nemovitosti téměř 94 % obyvatel. Jde o druhý nejvyšší podíl v EU s tendencí růstu, zatímco průměr EU činí 69,2 %. České domácnosti tak často upřednostňují koupi nemovitosti před budováním širšího investičního portfolia.
V současnosti máme přitom pestrou škálu možností, jak investovat. Avšak mnozí (nejen) potenciální investoři čelí otázkám: „Jak si vybrat?“ nebo „Od koho si nechat poradit?“. Inspirací mohou být kvalifikovaní investoři a jejich dlouholeté zkušenosti se zhodnocováním finančních prostředků. Více než 90 % kvalifikovaných investorů z Česka se při výběru rozhoduje zejména podle doporučení wealth manažera.
Pozn.: Za kvalifikovaného investora se považuje osoba, která má k dispozici kapitál v minimální hodnotě 50 tisíc eur. Zároveň disponuje pokročilými zkušenostmi a znalostmi s investováním, které prokáže prostřednictvím investičního dotazníku.
Wealth management je služba, která nabízí kompletní přístup ke správě majetku převážně bonitních klientů. Práce wealth manažera zahrnuje prostřednictvím personalizovaného poradenství budování dlouhodobého vztahu s klientem, založeného na porozumění jeho finanční situace a cílů. Díky přístupu k exkluzivním informacím nabízí unikátní investiční příležitosti. Wealth manažer udržuje širší pohled na celkové portfolio klienta, zohledňuje nejen finanční investice, ale i jiné typy aktiv či podnikatelskou činnost, čímž zajišťuje komplexní správu majetku.
Kořeny wealth managementu sahají do 18. století, kdy švýcarské privátní banky začínaly se správou majetku. V Česku se postupně stal nedílnou součástí moderního zhodnocování finančních prostředků až po revoluci, přičemž zejména v posledních letech napředuje nebývalým tempem. Více si můžete přečíst zde.